Obec Roudnice

Historie obce

Prvé písemné zmínky o obci:

• 1384 – Rudnicz
• 1401 – Rudnicze
• 1436 – Roudnice
• 1560 – Raudnicze
• 1854 – Roudnice

Název je odvozen pravděpodobně od rudného podloží. Jde pravděpodobně o rezavé zabarvení říčky Roudnice, u které byla obec založena.

Počátky osídlení sahají do mladší doby kamenné a doby bronzové. Nejstarší osídlení bylo na pahorcích severně od obce a na mírných vyvýšeninách na jižní straně. Říčka Roudnice v místech dnešní vesnice tvořila v meandrech bažiny.

Nejpozději koncem 14. století vznikla severně od vsi tvrz. První zmínka o Roudnici je z roku 1384, kdy ji držel Beneš z Rýzmburka, jedním z dalších majitelů v roce 1395 byla Anežka z Třebechovic či z Roudnice, manželka Smila ze Šternberka. Jejím dědicem se stal její bratr Hynek Hlaváč z Třebechovic, který prodal roku 1400 tvrz, dvůr a ves Markvartovi z Jeřic. V roce 1406 převzal po Markvartovi plat na oltář v Třebechovicích. Markvartův syn Jan se roku 1421 zúčastnil čáslavského sněmu.

Druhý syn Markvartův, Zdislav Mnich zvaný též Sokol z Roudnice, se stal v roce 1436 zásluhou kněze Ambrože hejtmanem husitského Hradce Králové. Následujícího roku uzavřel mír s císařem Zikmundem a dal mu otevřít hradecké brány. Roku 1438 dobyl a vypálil Zdislavovu tvrz Jetřich z Miletínka. Zdislav se pak usadil v Tuněchodech u Chrudimi. Zdislavův syn Jan Mnich vyměnil část vsi roku 1457 se Soběslavem z Miletínka za Novou Ves, druhou část vsi držel Janův bratr, Jindřich. Sídlo však již nebylo obnoveno a o vesnic se dělilo více majitelů, po Soběslavovi z Miletínka část vsi drželi vladykové z Bukovky, druhou část Radíkovští z Hrádku. Po sloučení obou částí vsi prodal Martin Radíkovský z Hrádku celou Roudnici roku 1513 Vilémovi z Pernštejna a učinil ji součástí svého pardubického panství. Po roce 1560 přešla Roudnice s pardubickým panstvím do majetku královské koruny až do zrušení nevolnictví v roce 1848. V dolní části Roudnice byly čtyři statky, v horní části tři.

V roce 1622 se v obci usadil rod Veverků, ke kterému patří pozdější bratranci Veverkové, vynálezci ruchadla. Roudnickým rodákem byl i Matěj Chvojka (1755 – 1791), jeden z vůdců povstání sedláků v roce 1775. Nebyl iniciátorem povstání, do jeho čela byl postaven v poslední chvíli. Byl vzdělán v Latinských školách v Hradci Králové. Zemřel na tuberkulózu.

Školní vyučování bylo počátkem 19. století v čp. 50 a později v bývalém hostinci Na kopečku. Nová škola byla postavena v roce 1875 a vyučovalo se zde také ručním ženským pracím. Škola byla upravena v roce 1959. Po polovině minulého století byla na Horkách cihelna.

Z Roudnice pochází i otec slavného polského malíře Jana Matějky – František Matějka. Jeho nejznámější obraz je Bitva u Grünwaldu, které se snad zúčastnil i Jan Žižka, který je také na Matějkově obraze.V 20. století se potomci tohoto malíře vrátili zpět do Čech.

Před druhou světovou válkou byly zahájeny meliorace, které byly dokončeny až po válce. V lednu 1945 byla zahájena stavba letiště od Roudnice směrem k Libčanům. Po vybudování letiště měli být obyvatelé vesnice vystěhováni.

Ve vesnici byly tři divadelní spolky, ale jejich činnost byla proměnná. V roce 1966 bylo v Roudnici otevřeno Chvojkovo divadlo v přírodě.

Archeologie

Stopy po předhistorickém osídlení jsou v katastru Roudnice časté. V lese u samoty Horka byly v roce 1865 nalezeny bronzové předměty. Na polích směrem k Boharyni bylo nalezeno popelnicové pohřebiště a kamenné nástroje. Při stavbě silnice byly nalezeny zlaté stočené drátky, z mladší doby bronzové, u Proboštovy stodoly kamenná sekerka. Na poli mezi Roudnicí a Syrovátkou byla zjištěna sídelní jáma a kamenný mlýnek na obilí.

Roudnická tvrz stávala v severozápadní části katastru směrem k Homoli. Ještě počátkem 20. století byly patrné zbytky opevnění. Tvrz snad byla dobře opevněna a vztahoval se k ní místní název Turyň. Zanikla a nezůstaly po ní žádné stopy. Pověst se zmiňuje o rytířích Turkyňkových, kterým měla tvrz patřit.

Kulturní památky nemovité chráněné i jiné

• § Č. III. 687, dům čp. 21, domek Matěje Chvojky, jednoho z vůdců povstání r. 1775. Původní domek shořel.
• Novější domek znešvařen třídílnými okny v štítě, jsou zachovány starší prvky na fasádách, památková ochrana zrušena.
• § Č. II. 688, zemědělská usedlost čp. 9 patřila rodu Veverkových. Zachovaný objekt i s historickými konstrukcemi. Polygonální stodola z 1. poloviny 18. století, špýchárek z r. 1850.
• § Č. III. 686/1, č. 686/2, selský statek čp. 12. Zlidovělý klasicismus, statek má obytné stavení (1) a stodolu (2). Obytná budova má bohatě zdobené průčelí s letopočtem 1852. Stodola má klasicistní stlačené oválové oblouky nad vjezdy.

Kromě památek uvedených v seznamu jsou v obci i další cenné stavby, které by si zasloužily ochranu:

• § Dva kamenné kříže, v Horní Roudnici z r. 1831, v Dolní Roudnici z r. 1843.
• § Pseudorománské a pseudogotické domy č. 19 a 22 z prvé poloviny 19. století.
• § Čp. 115 pseudoslohová vila v sousedství prodejny potravin se zajímavě řešenou fasádou byly porušena nevhodnou výměnou oken.
• § Areál přilehlého sousedního statku s okny namalovanými na fasádě,
• § Čp. 98 podélné stavení se zachovalým průčelím a krámkem v přízemí,
• § Statky čp. 30 (Müllerův statek), 31, 32 v západní části obce. Všechny tři stavby i s hospodářskými staveními a stodolami představují stavby koncipované v minulém století jako ukázka uspořádání selského hospodářství.